Rozloučení s Tehovským parkem před zimou a snad i jarní přestavbou v podobě menších závodů a tréninku se nám termínově trochu posunulo. Riziko, že dorazí málo jezdců kvůli prodlouženému víkendu sice bylo, ale nakonec účast překvapila. V Trialu startovalo cca 20 jezdců a na pumptracku podobný počet, což je cca polovina klubového osazenstva. Počasí bylo už pro otrlejší povahy, čili střídavě blátivo bez deště, ale dětem to nevadilo a dospělý jezdci to přežili taky 🙂
Pravidla byla jako každý rok na základě OPEN FREE s výběrem šipek, které chce jezdec projet i s volbou obtížnosti. Kategorie byli rozděleny podle věku a u starších podle jezdců. Každý jezdec si musel trať uzpůsobit podle sebe s limitem 5-6 šipek na sekci. Jelo se po skupinách s vlastním rozhodčím, kteří měli zároveň možnost si pravidla upravit podle jezdců.
Bylo skvělé, že dorazilo i pár klubových legend, které normálně na tréninky nechodí. Michal Havránek vstal z ředitelského křesla a osedlal svého modrého Ozonyse a rval se spíš než s kolem s fyzickou kondicí, kterou musí jak říkal nahnat. Martin Šimůnek si dal zas poslední velkou akci na 24” před přechodem na 26”, kde získal řadu světových titulů a hodně překvapil v souboji s Mírou Brunclíkem. Popravdě po 50tce dávat háky kolem 10-11 palet na blátě je mazec a Míra i Martin dokázali na jedné ze sekcí v prvním kole pojet i Máru a Vlastu. Na opačném věkovém spektru si pro 3-tí místo chytře dojel taky Martin, ale Gombošů.
Pravidla byla hodně o hlavě a přemýšlení, kdy i skokově/výkonnostně slabší jezdec mohl pojet zkušenějšího ridera pokud zkoušel těžší šipky a na výsledcích to bylo dost vidět. Přihlášeno bylo 5 jezdců na 20” kolech a stený počet na 26”. Tobík Dolák vyhrál Elitu 20” těsně před svým dvacítkovým guru Valňákem a Vlasta se o první místo v horácích popral s Márou Trynerem.
Pumptrack se jel hned v zápětí, aby měli Trialisti čas na převlečení a změnu kola. Po pár trénincích startovali nejmenší jezdci na odrážedlech a postupně se šlo až na nejrychlejší dospěláky.
Závěr patřil úklidu a buřtům.
